Plavba na moři se řídí řadou pravidel. V rámci vzdělávání jachtařů je velký důraz kladen zejména na pravidla COLREG a související mezinárodní úmluvy. Součástí osnov bývají také otázky týkající se nehod na moři a jejich řešení. V teoretické přípravě námořníků je však toto téma často opomíjeno.

V situaci, kdy dojde na moři k nehodě — tedy například ke srážce, najetí na mělčinu, požáru, zranění člena posádky, poškození jachty nebo úniku látek do moře — nejde jen o technické řešení situace. Nezřídka má taková událost také právní přesah.

Z právního pohledu je zásadní především otázka, pod jakou vlajkou plavidlo pluje. To, kde je plavidlo registrováno, totiž zpravidla určuje, zda se bude postupovat podle českých právních předpisů, nebo zda bude rozhodující právní úprava jiného státu. Český zákon o námořní plavbě výslovně upravuje provozování námořní plavby námořními plavidly pod státní vlajkou České republiky a práva a povinnosti osob s tím spojené.[1]

Kdy se postupuje podle českého zákona o námořní plavbě?

Českým základním předpisem je zákon č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě. Ten upravuje podmínky provozování námořní plavby námořními plavidly registrovanými v České republice, práva a povinnosti právnických a fyzických osob s tím spojené a výkon státní správy ve věcech námořní plavby.[2]

Zjednodušeně řečeno: pokud je loď registrována v České republice a pluje pod českou vlajkou, pak je právě český zákon o námořní plavbě výchozím předpisem pro posouzení povinností provozovatele, velitele plavidla a dalších osob. A to i tehdy, když se loď fakticky nachází mimo území České republiky.

Český zákon zároveň počítá i s některými událostmi s českým prvkem. Námořní úřad České republiky totiž provádí odborné zjišťování příčin námořních nehod nebo mimořádných událostí, které se týkají lodí plujících pod českou vlajkou, anebo mají za následek smrt či vážnou újmu na zdraví občanů České republiky.[3]

To však neznamená, že by se podle českých právních předpisů automaticky řešila každá námořní nehoda, u které je přítomen občan české republiky. Zpravidla má totiž přednost právo státu registrace příslušného plavidla. Dále do hry vstupuje i právo pobřežního státu (došlo-li k události v pobřežních vodách), charterová smlouva a pojistné podmínky.

Co je námořní nehoda?

Námořní nehoda není pouze srážka plavidel nebo potopení lodi. Podle českého zákona o námořní plavbě se námořní nehodou rozumí událost, k níž došlo při námořní plavbě a jejímž následkem je zejména:

• smrt, vážné zranění nebo nezvěstnost osoby související s provozem lodi,
• ztráta nebo opuštění lodi,
• poškození konstrukce lodi nebo jejího vybavení,
• srážka lodi s jiným námořním plavidlem nebo jiným pevným předmětem,
• znečištění mořského prostředí,
• požár na lodi,
• najetí na mělčinu nebo břeh.[4]

Zákon dále rozlišuje vážnou námořní nehodu a velmi vážnou námořní nehodu. Vážnou námořní nehodou je například nehoda, jejímž následkem je poškození konstrukce lodi nebo vybavení, které má za následek technickou nezpůsobilost lodi k plavbě, znečištění mořského prostředí nebo poškození lodi vyžadující pomoc pobřežní či námořní záchranné služby.[5]

Velmi vážnou námořní nehodou je námořní nehoda, jejímž následkem je úplné zničení lodi, smrt osob nebo vážné znečištění mořského prostředí.[6]

Vedle toho zákon definuje také mimořádnou událost, kterou se rozumí ohrožení lodi nebo osob v souvislosti s provozem lodi.[7]

Jak postupovat bezprostředně po nehodě?

Na prvním místě je vždy nutné chránit život a zdraví osob, stabilizovat plavidlo a zabránit dalším škodám. Velitel lodi je podle českého zákona povinen provést veškerá opatření nutná k odvrácení škody hrozící osobám, lodi a nákladu.[8]

To v praxi znamená zejména:

• poskytnout první pomoc,
• zajistit posádku a další osoby na palubě,
• stabilizovat plavidlo,
• přivolat záchranné složky,
• zabránit požáru, potopení nebo dalšímu poškození,
• pokud je to možné, zabránit znečištění mořského prostředí.

Pokud hrozí neodvratná zkáza plavidla, musí velitel zajistit opatření k záchraně přepravovaných osob, posádky a důležitých dokumentů.

Koho je nutné o námořní nehodě informovat?

Po zajištění bezpečnosti je třeba řešit oznámení nehody. Okruh osob a orgánů, které je nutné informovat, se bude lišit podle toho, zda jde o plavidlo pod českou vlajkou, nebo o cizí plavidlo.

1. Místní orgány v místě nehody

Pokud se nehoda stane v cizích vodách, v přístavu nebo v blízkosti pobřeží, bude zpravidla nutné jednat s místními orgány. Může jít například o pobřežní stráž, přístavní kapitanát, námořní policii, záchranné složky nebo inspekční orgán daného státu.

Český zákon výslovně stanoví, že provozovatel nebo velitel lodi musí příslušnému orgánu členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor oznámit námořní nehodu nebo mimořádnou událost postihující bezpečnost lodi, ohrožující bezpečnost plavby nebo situaci, která může vést či vedla ke znečištění vod nebo pobřeží.[9]

Oznámení má obsahovat zejména údaje o lodi, průběhu plavby, osobách na lodi a přepravovaných věcech či látkách. Podrobnosti stanoví vyhláška č. 327/2011 Sb., která upravuje údaje poskytované v souvislosti s provozem lodě a ve zprávách a oznámeních o námořní nehodě nebo mimořádné události.[10]

2. Námořní úřad České republiky

U plavidel plujících pod českou vlajkou je třeba myslet také na Námořní úřad České republiky.

Provozovatel námořního plavidla má podle zákona povinnost neprodleně oznámit Úřadu účast lodi na námořní nehodě nebo mimořádné události. U námořní jachty zákon výslovně zmiňuje účast na námořní nehodě, při níž došlo ke škodě převyšující 200 000 Kč. Současně musí provozovatel zajistit dokumentaci stavu v době námořní nehody, včetně důkazů a výpovědí svědků.[11]

Za nesplnění ohlašovací povinnosti hrozí pokuta až do výše 1 000 000 Kč.

3. Vlastník, provozovatel, charterová společnost a pojišťovna

Vedle úřadů je třeba informovat také osoby a instituce podle smluvní dokumentace. U charterové jachty půjde typicky o:

• charterovou společnost,
• vlastníka nebo provozovatele plavidla,
• pojišťovnu.

Z pojistného hlediska je důležité splnit oznamovací povinnost včas, zachovat důkazy a bez souhlasu pojistitele neuznávat odpovědnost ani neuzavírat dohody o náhradě škody. Konkrétní povinnosti však vyplývají především z pojistných podmínek a charterové smlouvy.

Je dobré si před plavbou podrobně prostudovat pojistné podmínky a charterovou smlouvu. U charterových lodí je prakticky vedle příslušných orgánů tím hlavním kontaktem charterová společnost.

Co když DRŽITEL ČESKÉHO PRŮKAZU vede cizí charterovou loď?

V praxi jde o velmi častou situaci. Český skipper si pronajme charterovou jachtu v zahraničí, ale loď nepluje pod českou vlajkou. Je registrována například v Chorvatsku, Řecku, Itálii nebo jiném státě.

V takovém případě se český zákon o námořní plavbě nepoužije automaticky na celý provoz plavidla. Hlavní roli bude mít zpravidla:

• právo státu vlajky plavidla,
• právo pobřežního státu,
• pokyny místních orgánů,
• charterová smlouva a provozní pravidla charterové společnosti.

Český prvek však nemusí zcela zmizet. Význam může mít například tehdy, pokud je velitelem český občan, pokud dojde ke smrti nebo vážné újmě českého občana, pokud se řeší český průkaz způsobilosti, nebo pokud nároky řeší česká pojišťovna či český soud. Český Námořní úřad může podle zákona zjišťovat příčiny také u událostí, které mají za následek smrt nebo vážnou újmu na zdraví občanů České republiky.[12]

Je však třeba zdůraznit, že konkrétní postup u cizí charterové lodi nelze spolehlivě určit pouze podle českého zákona. Vždy bude nutné ověřit právo státu vlajky, pravidla státu, v jehož vodách k nehodě došlo, charterovou smlouvu a pojistné podmínky.

Shrnutí

Námořní nehoda jakéhokoliv charakteru je nepříjemná. Vedle prevence a prostředků pro její zvládnutí, je jistě doporučení hodná i právní příprava – tedy dopředu se seznámit s pravidly a postupy, ať už podle pojistné či charterové smlouvy, tak i s ohledem na právo státu registrace plavidla.

V dalším díle se zaměříme na to, jaké důkazy musí kapitán po nehodě zajistit a proč může být rozhodující lodní deník, fotodokumentace nebo námořní protest.

Poznámky pod čarou

[1]: § 1 zákona č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě.  

[2]: § 1 zákona č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě.  

[3]: § 55b zákona č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě.  

[4]: § 55a odst. 1 zákona č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě.

[5]: § 55a odst. 2 zákona č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě.  

[6]: § 55a odst. 3 zákona č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě.  

[7]: § 55a odst. 4 zákona č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě.  

[8]: § 33 odst. 1 písm. f) zákona č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě.

[9]: § 23a zákona č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě.

[10]: Vyhláška č. 327/2011 Sb., o údajích poskytovaných v souvislosti s provozem lodě a ve zprávách a oznámeních o námořní nehodě nebo mimořádné události, o minimální výši sjednaného pojištění za škody z provozu lodě a o změně vyhlášky č. 278/2000 Sb.

[11]: § 24 odst. 1 písm. j) zákona č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě.

[12]: § 55b zákona č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě.